Konkurs

Jak jsem dnes mluvil s Dallmannem, dozvedel jsem se i pohled z druhe strany. Jde o konkurs, ktery jsem ve stredu neudelal. Hralo se mi spatne, celou predchozi noc jsem problil. Ale to nebyl duvod, proc jsem nebyl prijat. Coz mi bylo pak jasne.

Nekteri horniste meli po konkursu (pri diskuzi o me beze me) zcela jasnou a konkretni kritiku. 5.Mahler, Othelo, Euryanthe. Tyto skladby byly osudove. Za tou prvni si stojim, jsem presvedcen, ze z me strany to bylo dobre. Uplne perfektni ne, ale dobre. Othelo, uvedomuju si ted, az asi po pul roce, ze jsem mel tehdy malo casu, jeste jsem vzal kvuli penezum nejaky kseft v Praze, v opere jsem byl nove, a par hloupych chyb se objevilo. Ktere se navic opakovaly. No a Euryanthe, to stejne ale v bledemodrem. Uz jsem byl unavenej, chyb bylo uz o hodne min, nez v Othelovi, ale byly. A taky se opakovaly. Kolikrat jsem take pry byl v opere jen tak. Kolikrat jsem si prisel poslechnout zkousku s notama v ruce? To vse padlo na moji hlavu. Ted to vim.

To vse je opravnena kritika. Mam jen jedno na ohajobu. Mohli mi to rict driv- tehdy, kdyz se to stalo. Ja to vycitil, ale potlacil do podvedomi, abych z toho nemel vycitky a mohl byt vic s rodinou a nemusel cvicit. :-)

Jedeme dal.