Uhlí

Kdo říká, že je topení uhlím neekologické, nemá až tak pravdu. Naopak bych řekl, že v mnoha ohledech je k přírodě přátelštější než například elektrická kamínka. Musím to vědět, protože sám doma uhlím a briketama topím. Pokud totiž chcete v kamnech zatopit, musíte mít nejdřív čím, tzn. že musíte jít do sklepa nebo do obchodu a topivo samotné obstarat. To samozřemě vyžaduje nějakou energii - především tu vaši - tělesnou - a ta je nám, jak všichni víme, nejdražší i když nic nestojí (paradox, heh). Navíc je tu jedna nevýhoda, že pokud si tedy třísky naštípete, umažete si pěkně vaše ruce od kamen, do kterých musíte vložit ty neposedné noviny, posléze i dříví a nakonec i uhlí, počkáte si na vámi pracně vyrobené teplo ještě tak tři hodiny. Tak dlouho totiž trvá, než se kamna pěkně zahřejí. To už si pak dvarát rozmyslíte, jestli není jednodušší si obléct několik vrstev trik, svetru a ponožek navíc. Tomu říkám ekologická řešení.

posledni den

tak dnes mam posledni den ze dvou hledisek.
1. Hraji pro me posledni koncert v rade na zamku Charlotenburg. Celkova uroven techto show (tak obcas nazyvano) se zlepsila na poslouchatelnou a velmi casto profesionalne akceptovatelnou. Coz muzeme povazovat za uspech. Ovsem i tak - pokud kazdy den slysite stejne melodie, ktere jsou vybrane, aby vam hned utkvely v pameti, v urcitou chvili se dostavate k hranici psychickeho kolapsu. Do tohoto maratonu naskocim zase az v prosinci, protoze jinak cely listopad mam plny.
Mno a dalsi hledisko je, ze zitra pojedu zase domu do Cech. Sice jen na par dni, ale aspon to.
Takze jen a jen dobre. Berlin je v spoucasne dobe hekticky, vsude se neco kope, jsou vyluky a zitra stavkuji nejen vlaky ale i S-Bahny, ktere patri Die Bahn.

Francie

K EUYO se jeste vratim, ted o necem jinem. Hned po turne jsem se vydal do Francie na festival Festival de La Chaise-Dieu (http://www.chiase-dieu.com). Bydleli jsme v krasnem mestecku Le Puy En. Hotel oproti predchozich ubytovani byl velice skromny, ale do pokoje se vesla postel, takze co vic si prat. Zkousek bylo malo, ponevadz orchestr a sbor, se kterymi jsme hrali, meli uz koncert a nataceni CD za sebou a tak potrebovali trochu odpocinku. Padlo to ale vsem do noty a vzhledem k tomu, kde jsme byli, vyrazili jsme do ulic. Le Puy En mi pripomnelo stare francouzske filmy, kde se Belmondo prohani svym Cabrioletem v uzkych ulickach... chram uprostred mesta je pamatka UNESCa a v kosteliku, ktery je videt na fotce, prespavali poutnici, kdyz vandrovali smerem do Spanelska.

EUYO

Tak abych něčím začal. Nedávno jsem byl s Mládežnickým orchestrem Evropské Unie na turné. Tento ansambl byl založen někdy v 70.letech. Organizátoři tvrdí, že chtěli dát dohromady mladé lidi různých kultur, náboženstvích a sociálních vrstev. Nevím, jestli je to pravda, ale každopádně se jim to z velké části podařilo. Záštitu nad tímto orchestrem převzal Claudio Abbado a různí političtí představitelé. Abbado pak později založil konkurenční orchestr Gustav Mahler Jugendorchester, kam se už mohli přihlásit nejen občané členských států EU ale i jiných. I když zaměření bylo a je na evropské země.
Pokud chcete hrát EUYO musíte projít dvoukolovým konkursem a být mladší 24 let. Složení orchestru a poměr zastoupení zemí neodpovídá jen kvalitě, ale i politice orchestru. Je nepsaným pravidlem, že každá země EU má minimálně jednoho zástupce a tak se tu můžou potkat špičkoví muzikanti třeba ze Španělska s hudebníky ze zemí s velmi malou hudební tradicí jako je např. Kypr či Malta. To však není na škodu, ne každý může hrát první housle a často jsou tito lidé velmi společenští a dokážou držet kolektiv pohromadě. V orchestru je pak vysoký počet hráčů z Anglie, kde byl orchestr založen. Zaráží pak nízký počet Francouzů. Což je přesný opak situace v GMJO.
V Anglii má však EUYO velkou tradici a na posledním koncertě (na festivalu Proms v Royal Albert Hall) přišlo 4000 lidí! Neporovnatelné se situací u nás není jen vysoký počet posluchačů, ale i to, jak se k muzikantům všichni chovali - a to s úctou. To je, myslím, jedna z mála věcí (jen peníze to nejsou), která chybí hudebníkům v ČR. Ano, můžeme se zeptat, jestli si ji zaslouží, ale to je debata na jindy.
Po dvoutýdenním zkouškovém maratonu v Lucemburku se orchestr vydal na turné. Na repertoiru měl dva různé programy. První dirigoval Colin Davis - od J.Brahmse Tragickou předehru a 3.symfonii a překrásnou sybeliovu 5. symfonii. Další část vedl pak H. Blomstedt se 7. brucknerovou symfonií a Houslovým koncertem A.Berga. Fidlal Leonidas Kavakos.
Ale to až zase někdy jindy.

První záznam

Po vzoru svého bratránka Radka a jeho přítelkyně Lindy si vytvářím svůj první blog. Doufám, že bude funkční. Zdar a sílu.