Filip a Zuzka nemocní.

Filipek i Zuzka jsou nemocni. A tak tu máme lazaret. Chudaci, skolilo je to rychle a necekane. Já mám tu čest o ně pečovat. Je to moc pěkné, Zuzce vařím čaj a ona poctivě spí. O Filipa se starám já a tak je se mnou v podstatě celý den a pořádně si ho můžu užít. Nejhezčí je, když spinká. To tak jemně pohybuje rtama, jako kdyby cumlal dudlík lahve od piva, teda čaje. Občas usne s pootevřenou pusou a to je zase vidět, jak hejbe jazykem a občas něco ze sna poví. Je taky moc hodný, když papá. To jen otevře pusu a čeká. Pak polkne a spokojeně zavrní. Dnes spapal dokonce i co jsem já sám uvařil. Historický okamžik:-). Zkouší taky chodit a protože je opatrný, vždy se podívá kome sebe a hledá záchytný bod, kterého by se chytil. Když je po ruce někdo z dospělých, zmocní se bez optání některého z jeho prstů. Teď spí, jinak bych psát nemohl.

Byt

Ano, tak je to konečně tady. Našli jsme byt v Berlíně. Je to na ulici Grabbealle 17, oblast Pankow. Taková zelená čtvrť s parkama. Cesta do práce by mi měla trvat okolo půl hodiny. Byt asi 89m ctv., 3pokoje, 3.patro. Okna obyvaku do ulice, ale obe loznice s lodzii jsou smerem do dvora. Barak s vytahem, sklepem, moznosti parkování. Kousek od domu Lidl a zastávka tramvaje.
Hledali jsme dlouho. Momentálně je v Berlíně o byty veliký zájem, pokud byl byt v atraktivní lokalitě a měl při inzerátu hezké fotky, stalo se, že na prohlídku přišlo 30 lidí. To už pak závodíte s časem a vyplatí se přinést všechny podklady s sebou.

Tady recenze koncertu Nohavici v Berlíně.
http://www.nohavica.cz/cz/jn/recen_konc/konc_cz_37.htm

Cesta do Berlína

Včera jsme podnikli výpravu za hledáním bytu. V podstatě skončila neúspěšně, protože jsme se pro žádný nerozhodli, ale nabídka je poměrně slušná. Trochu nás mrzí, že jsme prošvihli byt ve Weisensee, ten by byl přesně podle našich představ, ale co se dá dělat, už je pryč. Ve Wittstocker Str. byl krásný byt ve 4. patře, a i přesto, že neměl výtah, bysme ho byli bývali vzali, kdyby měl v té lokalitě nějaký park. Hřiště dětské je ale za rohem, školka taky. No uvidíme. Každopádně jsme den zakončili koncertem Jarka Nohavici, který shodou okolností zrovna koncertoval v Berlíně. A bylo to skvělé. Dokonce jsme pak v zákulisí hodili krátkou řeč. Domů jsme přijeli utahaní po půlnoci.

Nesnáším nemoce.

Cesta

Ve stredu uz jedem do Brna. Tesim se domu. V patek nebo sobotu pak do Kubina, zpet nejak kolem 26.12. V Kubine pry snih neni. Pokud budeme chtit na lyze, musime zajet do Rohacov. Zuzka dostane od jeziska novou bundu a kalhoty na lyzovani, takze je jasne, ze se proste lyzovat bude i kdyby se nechumelilo.

Konkurs

Jak jsem dnes mluvil s Dallmannem, dozvedel jsem se i pohled z druhe strany. Jde o konkurs, ktery jsem ve stredu neudelal. Hralo se mi spatne, celou predchozi noc jsem problil. Ale to nebyl duvod, proc jsem nebyl prijat. Coz mi bylo pak jasne.

Nekteri horniste meli po konkursu (pri diskuzi o me beze me) zcela jasnou a konkretni kritiku. 5.Mahler, Othelo, Euryanthe. Tyto skladby byly osudove. Za tou prvni si stojim, jsem presvedcen, ze z me strany to bylo dobre. Uplne perfektni ne, ale dobre. Othelo, uvedomuju si ted, az asi po pul roce, ze jsem mel tehdy malo casu, jeste jsem vzal kvuli penezum nejaky kseft v Praze, v opere jsem byl nove, a par hloupych chyb se objevilo. Ktere se navic opakovaly. No a Euryanthe, to stejne ale v bledemodrem. Uz jsem byl unavenej, chyb bylo uz o hodne min, nez v Othelovi, ale byly. A taky se opakovaly. Kolikrat jsem take pry byl v opere jen tak. Kolikrat jsem si prisel poslechnout zkousku s notama v ruce? To vse padlo na moji hlavu. Ted to vim.

To vse je opravnena kritika. Mam jen jedno na ohajobu. Mohli mi to rict driv- tehdy, kdyz se to stalo. Ja to vycitil, ale potlacil do podvedomi, abych z toho nemel vycitky a mohl byt vic s rodinou a nemusel cvicit. :-)

Jedeme dal.