Cesta

Ve stredu uz jedem do Brna. Tesim se domu. V patek nebo sobotu pak do Kubina, zpet nejak kolem 26.12. V Kubine pry snih neni. Pokud budeme chtit na lyze, musime zajet do Rohacov. Zuzka dostane od jeziska novou bundu a kalhoty na lyzovani, takze je jasne, ze se proste lyzovat bude i kdyby se nechumelilo.

Konkurs

Jak jsem dnes mluvil s Dallmannem, dozvedel jsem se i pohled z druhe strany. Jde o konkurs, ktery jsem ve stredu neudelal. Hralo se mi spatne, celou predchozi noc jsem problil. Ale to nebyl duvod, proc jsem nebyl prijat. Coz mi bylo pak jasne.

Nekteri horniste meli po konkursu (pri diskuzi o me beze me) zcela jasnou a konkretni kritiku. 5.Mahler, Othelo, Euryanthe. Tyto skladby byly osudove. Za tou prvni si stojim, jsem presvedcen, ze z me strany to bylo dobre. Uplne perfektni ne, ale dobre. Othelo, uvedomuju si ted, az asi po pul roce, ze jsem mel tehdy malo casu, jeste jsem vzal kvuli penezum nejaky kseft v Praze, v opere jsem byl nove, a par hloupych chyb se objevilo. Ktere se navic opakovaly. No a Euryanthe, to stejne ale v bledemodrem. Uz jsem byl unavenej, chyb bylo uz o hodne min, nez v Othelovi, ale byly. A taky se opakovaly. Kolikrat jsem take pry byl v opere jen tak. Kolikrat jsem si prisel poslechnout zkousku s notama v ruce? To vse padlo na moji hlavu. Ted to vim.

To vse je opravnena kritika. Mam jen jedno na ohajobu. Mohli mi to rict driv- tehdy, kdyz se to stalo. Ja to vycitil, ale potlacil do podvedomi, abych z toho nemel vycitky a mohl byt vic s rodinou a nemusel cvicit. :-)

Jedeme dal.

Konkurs

Konkurs nedopadl. Nehral jsem nic moc. Mel jsem i tak nejvic bodu. Rozhodla ale nejspis nespokojenost par kolegu s mym hranim ve sluzbach. Coz me - a i nektere ostatni kolegy - dost zaskocilo. Mel jsem vzdy opacny pocit. Nejspis o tom pak hodne diskutovali. Predevsim meli prijit s konkretni kritikou primo a hned, pokud nejakou meli.

Ale ted je vse za nami a jede se dal. Neni co resit. Smlouvu tu mam jeste na vic jak rok. A muzu z ni kdykoliv odstoupit. Pokud budu mit nejake stale misto, tak to tak udelam. Zatim si uzivejme s rodinou Drazdan, ty ted napadl prujmovy virus. Presel i pres nas.

Filip je srandovní. Když má dobrou náladu, směje se na celý barák. Když ho ovšem bolí zoubky, člověku zaléhá v uchu. Zlobí ho ještě rýma, takže má občas plný nos. No a poslední dny nám nechce usnout! Co s ním? Stále si v postýlce stoupá. Jakmile vidí šprušle, ihned jede směrem k nim. Včera vydržel tak aktivní přes hodinu. Máme strach ho tam nechat samotného, aby si nenamlel kokos.

Zítra se koná konkurs do opery. V deset hodin. Nevím, jaké mám šance. Tak uvidíme.

Fotky

Zakládám si album na webu Picasa. Odkaz najdete v některém z odkazů v pravém panelu. Jako první jsou zde fotky z turné po USA.

Net doma, Filip stojí

Už máme doma net. Slavná to událost. Filip si v úterý poprvé stoupnul. Vždy se pomocí ručkování dostane do pozice stojmo, rozhlídne kolem sebe, jestli se někdo nedívá a pak se spokojeně usměje. Má rád kontakt s lidmi, jak říká prababi. Když je u někoho, kope do něj. No, každý tomu říká jinak.

USA - Boston podruhe

Tak dalsi den za nami. Ja pujdu pomalu do postele, zatimco vy z ni budete vylezat. Prosli jsme dnes jeste s dvouma kolegama kus mesta. A prvni dojem z Bostonu se mi jen potvrdil. Takove klidne velkomesto. S cinskou ctvrti, kde jsme se stavili na obede. Nechal jsem se vyfotit pred historickym domem, z ktereho se poprve cetla Deklarace nezavislosti. Urcite me nejaky pozorny ctenar opravi, jak presne se to pise. Pred domem je take kruh, kde byl spachan tzv. Bostonsky masakr. Dosli jsme az k pristavu, moc pekny, ale zadne velike zaoceanske parniky jsme nevideli, asi bysme museli vedet, kde hledat. Navstivil jsem uz asi poste obchodni dum Macy's, kde byl dnes posledni den velikych slev. Nic jsem nekoupil, jen neco Filipovi. Ale krome dzin tam nic moc neprodavali. Pocasi krasne, vzduch cerstvy podporovan studenymi vetry dorazivsimi z jinacovicke zahrady a obloha modra. Jen zadne poradne pohledy, vzdy zmrsene nejakym divnym napisem nebo okrajem. Veceri jsem si koupil v supermarketu. Jak jsem jasal, kdyz jsem poprve behem pobytu tu videl jine pecivo nez jen toustovy chleba! Nicmene vzali si ode me za baleni housek, salam, syr a syr a jablka 17$. No neni to hruza? Jinak auta jsou tu o hodne levnejsi nez u nas. Skoda, ze nejsou k jidlu.

USA - mezifoto

He, tady je jedna fotka se mnou. :-) mel bych se nechat ostrihat.

Je to z Champaign, pred koncertem.

USA - mezitext

V pravem panelu nahore najdete odkaz na web Staatskapelle Dresden, kde jsou mj. fotky z tohoto turne. Vsechny jsou od kapelniho fotografa.

USA - 5 Boston

Boston je krasne mesto. Pripomina mi Evropu, nekde vidite Amsterdam, jinde zase Londyn. Ulice jsou sirsi, budovy ani ne tak vysoke. Zadne nadzemni metra, ktere by delaly hluk tak, jako v Chicagu. Krasna reka, k zalivu jsem se jeste nedostal. Ale pristav si nesmim nechat ujit. Nabizi se moznost zajit do muzea, dam vsak radeji prednost realnemu umeni. Pocasi je krasne, tak proc ne. Sviti slunko, mrzne jako v Krkonosich pri lyzovacce, coz je docela prijemne. Zvlast pri vzpomince na tu lyzovacku. Jdu do mesta, vecer jeste napisu. Mame tu cas oproti Evrope minus sest hodin.

USA - 4

Dnes jsme se presunuli do Bloomingtonu. Kratka dvouhodinova cesta busem a letadlem. Pristali jsme na letisti v Kyjove:-) Ne, Kyjov by to mohl byt, jen tam pry nemaji vyasfaltovanou pristavaci plochu. Hrajeme opet na universite, tentokrat Indiana University. Ja mam volno, na programu jsou skladby, ktere nehraji. To se bude jeste opakovat dvakrat. Radeji bych hral, ale co se da delat.

Rad bych vam Bloomington vykreslil, co nejbarviteji, ale casu v zadnem z mest netravime prilis. Navic jsme tu pracovne, takze i z toho mala neco ubere prace. Ale budu se snazit.

Takze Bloomington, jak se mi na prvni pohled zda, je velmi male mesto, ktere se toci jen a jen kolem university. Ulice, kde jsem byl na nudlych, ach Boze, ja snad opravdu mam problem s pravopisem. Tak ta ulice, byla plna hospudek. Takovych tech rychlostravovacich, trochu smradlavych a da se rict, ze i levnych. Tedy aspon na prvni pohled to vse na me pusobylo. Jinak nemuzu si opet nevzpomenout na jeden film. A sice na Road Movie, kde po ceste v jednom fast foodu nastval jeden z vedlejsich hrdinu cisnika (tlusteho) tim, ze si postezoval na toast, ktery mu byl donesen. Cisnik nasledne toast vzal do kuchyne, naprdel do nej, pridal trochu majonezy a odnesl zpet. Zakaznik spokojen, odchazi zasycen. Vim, ubohy vtip. Ale jidlo v mistnich fastfoodech mi ho neustale pripomina. To jidlo opravdu tak chutna!

Proto jsem zasel s mymi bohatsimi kolegy (babi, kdyz slysela nas koncert za mnou prisla a zeptala se, jestli ten solohornista dostava vyssi plat, nez ja... to me pobavilo) pri prilezosti zaverecneho vecera v Chicagu do WEBER GRILU. Pisu velkym, abyste si zapamatovali toto jmeno. Jidlo naprosto unikatni. Uzasne. Takovy flak masa! I pres svou tloustku a rozlohu (ano, tady neni velikost, ale rozloha) me prekvapil jemnosti, vlacnosti, vuni a v neposledni rade i chuti. Proc bylo bramborove pyre tak dobre, jak bylo, se ptam jeste dnes.
Cena tomu odpovidala. Koupil bych si za ten talir jeste jedny Levisky, ale mam zazitek. Mimochodem kolegove zasli do jeste drazsiho steakhousu, kde meli all you can (m)eat za 50$. Jeste dalsi den zarili jako kravy pasouci se na louce u Dukovan... Vecer jsme zakoncili v jazz baru s zivou muzikou. Vystridaly se dve kapely - jedna lepsi, a druha takz dobra, ael uspavala. Taxme sli spat. Jinak jazz a blouse na vas dycha v Chicagu vsude. Moc prijemny.

Cesta do Bostonu bude az zitra.

USA - 3, stale Chicago

Je mi spatne, hotel Hilton mi leze na nervy, pripadam si v nem jako v kleci. Ve vytahu mam vzdy strach, ze vyzvracim snidani. Jezdi strasne rychle a ja se na snidani prejidam.

No, muzu si za to sam. koupil jsem si Levisky, za 40$. To je dobre, ne? Vcera navsteva Sears Tower, uzasny vyhled na cele panorama Chicaga. Clovek tak nejak ziska predstavu. Vecer koncert v Champaign - dve a pul hodiny vzdalenem meste s univerzitou. Tam i koncert. Nic moc. Zpola zaplneny sal mi pripominal ne svou velikosti, ale vzevrenim, komunistickou architekturu. Posluchaci se s nami ale rozloucili s standing ovations. 

Pro nas to byl ale takovy zkouskovy koncert. Program nebyl dostatecne nacviceny. A prejet to pred nekym ma take nejakou hodnotu. Dnes bysme meli hrat lip. Publikum uz tak shovivave nebude.

Zdravim. Zitra cesta do Bostonu.

USA - 2 Chicago

Chicago, Chicago! Mesto jako z americkeho filmu. Sel jsem uplne nahodou kolem kabaretu Chicago, videl jsem komplex budov, ktery musel slouzit jako kulisa, kdyz honili DeCapria ve filmu... jaxe jmenuje. Final Department? Od Scorseseho. Spiderman tu skakal po mrakodrapech. Je to tu pekne. Pry hezci nez New York. Dnes mame volny den, zitra po poledni koncert, pozitri vecer takz a pak se jede zase o kus dal. Vcera jsme byli na jidle v jakemsi fast foodovem Steak housu, byli jsme prekvapeni, co nam dali. Brambori vypadali jako stare, rozrezane, baseballove micky polite syrovou omackou. S masem, ktere smrdelo trochu udenim. Ci co to bylo. Meli jsme hlad, takze jsme byli spokojeni a dost prejezeni. Ale podruhe tam nepujdu. Ne, ze bz to nechutnalo, ale citil jsem se po tom nejak divne. Tak jako po najezeni u BigBurgra... Zitrabude  akvarium ci mistni nejvyssi mrakodrap? Pry treti na svete. Jeste nevim kam zajdu. Uvidime.

USA turne, 1

Prvni koncert turne, a sice jeste v Evrope - Frankfurtu - byl veleuspesny. Orchestr oslavovan, slapal jako dobre namazany stroj- spokojene si brumlal v tichym pasazich, buracel v tech bourlivych. Hornova skupina je, podle meho nazoru, zvukove skvele vyrovnana. Se solohornistou Robertem Langbeinem je radost hrat. Lide tleskali a kriceli bravo. Je prijemne hrat pred jinym publikem. Ziskat jiny feedback. A pro nej je nejspis zajimave poslouchat jiny orchestr, nez ten domaci.
Opet jsem vzpominal na cesku achylovu patu - sal. Poradna koncertni sin v CR proste neni. Rudolfinum svou krasou dokaze inspirovat k mimoradny vykonum, ale akusticky bohuzel nemuze modernim salum ve svete konkurovat. I kdyby v nem byly provedeny upravy, jako napr. v berlinskem Konzerthausu. Tam obetovali krasne steny, povesili na ne zavesy, u podia zavesili plastove desky (ty, protoze jsou pruhledne, nerusi). Vysledek? Mensi hal, na podiu se muzikanti lepe slysi. V sale orchestr zni konkretneji. A vzhledove sal neztratil na atraktivite.

Zitra cesta do USA. Tak uvidime jak je to tam se saly.
A Frankfurt? Moderni mesto, vyskove budovy. Pry kazda treti osoba je zde cizinec. Mesto s nejvetsim podilem cizincu v Nemecku.

USA - nulte

Pozitri jedu do USA. Zastavky Chicago, New York, Boston muzou slibovat leccos. Uvidime! Filip roste jako z vody. Na svetlo se dostava jiz treti zub! My se doma zabydlujeme. 18.11. budeme mit KONECNE internet doma. Majte sa.

Berlin

Tento tyden hraji v Konzerthausorchesteru Berlin. Je to parada. Zase si zahrat na solohorne a v peknem sale. Prekvapilo me ale, jaky je rozdil v kvalite orchestru. Neni vylozene propastny, ale v malych detailech je znat. Zagrosek - sefdirigent- me na druhe strane prekvapil prijemne.
Byl jsem i na koncerte Berlinske filharmonie, hrali Alpskou symfonii, tady jsem byl nadsen. Filharmonici me casto zklamali, ze si odvadeli chladne svoji praci. Perfektne, bez chyby, ale take bez neceho navic. Bez toho, aniz byste si rikali, proto jsem tady, proto ziju! Tentokrat to ale bylo jinak. Orchestr dychal. A s nim i hudba. V takovem pripade mi nevadi ani male chyby. Cert je vzal.

Svatba se blizi,
plany se borti,
nevesta nemocna,
starosti tizi.

Presto se tesime,
bude to za nami,
proto slavime,
parlemi cami.

Halo halo.

No, dlouho jsem tu nebyl a ješte delší dobu nic nenapsal. Uvidíme, jestli se polepším. Témat by bylo hodne, casu a trpelivosti malo. Taky nechci psat nejake nezajimave kydy. Tech je na netu dost. Tedy myslim.

Udalo se par zajimavosti. Baborak (pry) podal vypoved v Berlineske filharmonii. Takovem Realu Madrid klasicke hudby. Chce byt v doma v CR a tam vychovavat sve deti. Na jeho misto si brousi sve mlsne zuby nekolik kandidatu. Kazdopadne uz ted je jasne, ze hornistu, ktery se aspon priblizi jeho kvalitam, budou filharmonici delsi dobu hledat.

Doma se chystame na svatbu. Nikdy bych nerekl, kolik je s tim zarizovani. A to nam jeste pomaha cela rodina a kamaradi, znami... Prstynky mame pekne. Od zlatnika z rodiny.

Cechy - konzervator Evropy?

Rozhovoru, na ktery mate odkaz o patro nize, me zaujala poznamka Marka Ebena. Drive co Cech, to muzikant, se nejspis premenilo na co Cech, to fotbalista nebo hokejista.

Pravda pravdouci. Ale cim to? Napada me nasledujici vysvetleni.
V dobach, kdy toto tvrzeni platilo, byly Ceske zeme silne verici. A cirkev, i pres vse spatne, co ma ve sve historii na svedomi, plnila i pozitivni roli a sice vzdelavaci. Konkretne jezuite, kteri pri svem prichodu do ceskych zemi palili vsechny ceske knihy, ve svych klasterech dokazali vychovat nekolik skvelych skladatelu, kteri nam jeste dnes delaji ve svete dobre jmeno.

V dobe nedavne se ovsem komunistum podarilo temer nemozne - vytlacit cirkev ze zivota vetsiny lidi. Tim i odesel velice dulezity cinitel v oblasti vazne hudby, co je neuveritelne. Mou teorii ale potvrzuje napriklad situace v Nemecku, kde dulezite "podhoubi klasicke hudby" vychazi prave z amaterskych ansamblu pri cirkvi. Uvidime, jak to pujde dale. Roli cirkve by se mohli ujmout jine instituce, ale komu by se chtelo, ze?

Rozhovor Radka Baboraka s Markem Ebenem

Na techto strankach najdete rozhovor Radka Baboraka s Markem Ebenem v poradu Na plovarne: http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1093836883-na-plovarne-s-radkem-baborakem/208522160100012-21.05.2008-03:25.html

Poznatek

Ukolebavky jsou na uspavani rodicu, ne deti.

Mesic v PKF

byl moc pěkný. Kolegové příjemní, hrálo se dobře. Program nebyl sice tak složitý, ale kvantita ho vyrovnala. A pár projektů by mi většina muzikantů záviděla. Mluvím především o natáčení CD s Annou Netrebko v Rudolfinu a dva koncerty s Rolandem Villazonem v Mnichove a Kolíně nad Rýnem. Ukázku dvou nejdražších zpěváků současnosti najdete na pravem panelu z YouTube.

Marketa Irglova

Jako soucast gratulace k obdrzeni Oskara pridavam napravo panel s hudebnimi klipy filmu ONCE. Marketa Irglova spolu s irským hudebníkem Glenem Hansardem neslozili pisen, ktera by byla v necem nova, svetoborna a originalni. Technikou sveho zpevu by nezapusobili ani na porotu Superstar. Kouzlo pisne je v uprimnosti, opravdovosti a poctive neodflaknute praci. Poctivost, podle me, chybi cim dal casteji soucasnemu popu. Proto maji jejich pisne uspech. Mimochodem na tento zamilovany par je radost pohledet.

Stuttgart

je pekne mesto. Zda se mi ale trochu necentralizovane. Jeste nenaslo svoji formu, i kdyz historicke centrum vypada pekne a zachovale. Bude to mozna tim, jak mesto rozrezavaji siroke silnicni tahy. Chtel jsem pres jeden takovy prejit, asi po peti minutach cekani jsem si vzpomnel na hru s zabou, kterou jsme kdysi hravali na starych pocitacich. Bohuzel silnice nemela zadne ostruvky, kde bych se mohl zachytit, taxem si zasel podchodem. Perlicka: Stuttgart je partnerskym mestem Brna!

Jo, a vyssi vyskyt Mercedesu a Porsche jsem nezaznamenal. Mozna bych musel byt bliz k jejim tovarnam.

A konkurs? Zitra mam hlavni kolo. Jsem zvedav, jaka bude uroven, protoze uz v predkole byla dobra. Kupodivu jsem postoupil pres hornisty, kteri casto byvavali na konkursech prede mnou. Skoncil i jeden kamarad z Finska, s tim se setkavam casteji. Ve Vidni to byl on, kdo postoupil do druheho kola. Zvlastni, nepostoupivsich mi byva lito, rad bych hral dal s nimi. Ale je to konkurence, takze hrrrrrr. :-)

Konkurs

Prispevek na zadost bratranka.

Tento konkurs mel nemilou predehru. Den pred jsem se potkal s jednim hornistou, ktereho znam jeste z konzervatore, zacal mi vyhrozovat tim, jak mam dvere v PKFce zavrene. Ze pry ma dobre a overene zdroje. Hm. Nastvalo me to, ale snazil jsem se na to nemyslet. Dalsi den jsem ho potkal na miste, ucastnil se take. Tak jsem se s nim nebavil. Kazdy ho zna jako cloveka, kterej se neumi chovat. Ovsem stejne.

Konkurs opet zacal jako obvykle, vsichni jsme se tak nejak dostavili, navzajem se pozdravili. Ja nektere rad zase po dlouhe dobe videl. Nevim jak oni me, preci jen velka cast si v hlave rika, proc jsem ja vlastne nezustal v cizine. To se ted ptam take... No abych nepredbihal. Vylosoval jsem si sestku, dobre cislo. Ne moc na zacatku a ani ne jako posledni. Precijen cekat az 14 lidi dohraje se nikdy nikomu nechce.

Prvni kolo probihalo za plentou, vsichni delali chyby a to vcetne me. Zvlast part sedmeho Beethovena je osemetny. Mel jsem trochu vyhodu, ze u prednesu jsem si byl stoprocentne jisty (po tolika konkursech) a tesil jsem se na ne. Kvuli chybam jsem si ale druhym kolem jisty nebyl akdyz rekli me cislo nevericne jsem se podival na listek, ktery jsem si vylosoval na zacatku.

Druhe kolo pak bylo uz vic v klidu. Slysel jsem (PKF nema sal odzvucneny, takze je vse slyset. Abych se tomu ubranil, stravil jsem velkou cast cekani na zachode, kde jsem si pustil vetrak), ze kandidat prede mnou dela dost chyb a i kdyz hraje pekne, mam sanci. Villanellu jsem se pak snazil zahrat, co nejlip umim. Kdyz jsem dohral, prekvapil me mezi porotou sedici Radek Baborak - solohornista Berl. filharmoniku. Opravdu, byl jsem dost v soku. Ale kupodivu jsem mel pocit, jako kdyby tam sedel stary znamy a kdyz po me pak chtel nektere party zahrat jinak, pripadal jsem si jako na hodine. Navic Radek ma takovy dar, ze svym vypravenim dokaze uklidnovat a na cloveka pri uceni mluvi jako na male dite. Tak nejak hezky.

No pak jsem odesel a asi po ctvrt hodine nas dva hprnisty z druheho kola zavolali. Ja to vyhral a mam nastoupit v breznu.

A tady prichazi kamen urazu. Zrovna vcera jsem udelal konkurs do Akademie Dresden Staatskapelle. Je tam min sluzeb (5-15), zakl.plat 630 Eur a k tomu za kazdou zkousku 35 Eur a koncert ci peredstaveni 75... a ted co? Cili za mesic asi 1500. K tomu kazdy tyden vyucovani. Je tam i moznost udelat v zari konkurs na stale misto. Jako akademista, bych mel samozrejme vetsi sanci, ale konkurence bude velika. Tak babo rad. Vzhledem i ke stavu Zuzky je to tezke rozhodnuti. Zitra musi ale padnout. V potaz musim brat ale i to, ze bych si tim opravdu v Praze zavrel dvere.

popluzni dvur

Ve sve sbirce uz mam par setkani s vyznamnymi osobnostmi. Doposud je asi nejzarivejsim klenotem 20tivterinovy rozhovor s holandskou kralovnou Beatrice. Z nemeckych politiku mi v blizke budoucnosti (25.2.) po kanclerce Angele Merkelove poskytne poteseni ze setkani i dalsi vyznamna osoba, a to Horst Köhler - prezident teto evropske zeme vsech moznosti.
Mimochodem nedavno jsem zjistil, ze jeho bratr je u nas na Udk profesorem dirigovani a dirigent Hochschulorchesteru. Rikam to proto, ze se zname velmi dobre nejen ze skoly, ale i z EUYO, kam jsem udelal konkurs vlastne diky nemu a kde i dirigoval. Napsal mi take kdysi doporuceni na jedno stipendium a nyni se mi snazi pomoct z vyleceni Zuzky. Sam je totiz vystudovany doktor, nespolehal vsak jen na sebe - zeptal se nejake svetove gynekologicke kapacity. Ach ty znamosti. Moje babicka mi kdysi - malem i holi - tloukla do hlavy: "Dobre znamosti - lepsi nez popluzni dvur" Nevim, jestli to zcela plati, ale neco na tom je.

Vydelek na blogeru

Jake to mile prekvapeni, kdyz jsem si dnes nechal vytisknout vypis uctu z meho konta. Od AdSense jsem dostal svuj prvni honorar! Pro neznale - jiz pri zalozeni blogu jsem si dal do praveho sloupku maly stitek s reklamou a za kazde kliknuti na tento banner mi naskoci na uctu par centu. Je to vylozene pakatel, ale stejne tech 66 centu za predchozi pulrok potesi.

Diskuze

Mimochodem, na webovych strankach http://www.lesniroh.cz/ (v navstevni knize) se strhla divoka diskuze o ceskych hornach. Zapojil se i jeden cesky vyrobce, ktery statecne ale horkotezko haji svoji pozici. Uvidime, jak tato debata dopadne. Vitezem by mel byt jen spokojeny zakaznik.

Virosa

V Cechach zacla radit chripka. Jako prvni jsem onemocnel ja. Nevim proc, ale stava se jiz pravidlem, ze kazdorocne funguji jako nevedomy hledac bacilu a necham se jimi skolit hned v dobach jejich vyvoje. Az mam obcas pocit, jestli je ja osobne v sobe nepestuji a v urcitou chvili do sveho okoli proste nevypustim. Nebo jeste me napadla dalsi varianta, mozna jsem jen cidlo, ktere silne vnima jakekoliv bacily. V kazdem pripade, pokud budete mit strach, jestli treba do dvou tydnu nevypukne chripkova epidemie, ozvete se, ja vam reknu, jestli jsem nemocny ci ne.

Konkurs ve Vidni

Bylo to jako obvykle, jen trochu vetsi. Vetsi budova, vsude obrazovky ze zabery vysilani ORF, ruzna studia a dlouhe chodby. Bylo nas dvacet. Vetsina ve veku mezi dvaceti a triceti lety. Jen dva ogari z Madarska meli malo pres tricet. Ti take skoncili sami v poslednim tretim kole. Potvrdili tak v posledni dobe nadvladu madarske techniky, bezchybnosti a hudebni odmerenosti. Do druheho kola s nimi postoupil i jeden Fin, student Maskunityho v Hannoveru.

Cas konkursu se vyznacuje hlavne cekanim. Cekanim na hrani, na vyhlaseni, pokud postoupite do druheho kola, opet cekanim na hrani a cekanim na vysledky. A takhle treba nekolikrat az do konce, kdy jste s nervama uplne na stiru a oni vam reknou, konkurs byl zrusen nikoho z vas nechceme. Tak to bylo i v tomto pripade. Duvodem byl udajny az prilis jiny zvuk poslednich dvou kandidatu. Coz mi nejde moc na rozum, vzdyt zvuk je to prvni, co slysite. To preci museli vedet uz od zacatku, ne? No jo. Clovek se od toho musi distancovat a nebrat nic osobne. Nikdy nevite, podle kterych kriterii se bude vybirat. Kdo se komu co libi a proc. Podobne jako u volby prezidenta. Koho byste vlastne volili vy? Mam napravo novou anketu!

Teplo

Zdravim po dlouhé době. Tak s uhlím je to stále stejné, jen se dostáváme do situace, kdy vlastně už šetřit topivem nechceme, jen bychom byli rádi, kdyby bylo teplo. Na vysvětlenou. Tento barák zrovna není kvalitně postavený a i když jsou kamna tak rozehřáté, že na nich neudržíte ruku, v pokoji je kolem 17 stupnu (venkovní teplota lehce nad nulou). Naštěstí máme ještě elektrická kamínka, takže v případě nouze, si přitápíme. Každopádně doma v Jinačovicích mi je tak nějak vedro.