Dnes jsme se presunuli do Bloomingtonu. Kratka dvouhodinova cesta busem a letadlem. Pristali jsme na letisti v Kyjove:-) Ne, Kyjov by to mohl byt, jen tam pry nemaji vyasfaltovanou pristavaci plochu. Hrajeme opet na universite, tentokrat Indiana University. Ja mam volno, na programu jsou skladby, ktere nehraji. To se bude jeste opakovat dvakrat. Radeji bych hral, ale co se da delat.
Rad bych vam Bloomington vykreslil, co nejbarviteji, ale casu v zadnem z mest netravime prilis. Navic jsme tu pracovne, takze i z toho mala neco ubere prace. Ale budu se snazit.
Takze Bloomington, jak se mi na prvni pohled zda, je velmi male mesto, ktere se toci jen a jen kolem university. Ulice, kde jsem byl na nudlych, ach Boze, ja snad opravdu mam problem s pravopisem. Tak ta ulice, byla plna hospudek. Takovych tech rychlostravovacich, trochu smradlavych a da se rict, ze i levnych. Tedy aspon na prvni pohled to vse na me pusobylo. Jinak nemuzu si opet nevzpomenout na jeden film. A sice na Road Movie, kde po ceste v jednom fast foodu nastval jeden z vedlejsich hrdinu cisnika (tlusteho) tim, ze si postezoval na toast, ktery mu byl donesen. Cisnik nasledne toast vzal do kuchyne, naprdel do nej, pridal trochu majonezy a odnesl zpet. Zakaznik spokojen, odchazi zasycen. Vim, ubohy vtip. Ale jidlo v mistnich fastfoodech mi ho neustale pripomina. To jidlo opravdu tak chutna!
Proto jsem zasel s mymi bohatsimi kolegy (babi, kdyz slysela nas koncert za mnou prisla a zeptala se, jestli ten solohornista dostava vyssi plat, nez ja... to me pobavilo) pri prilezosti zaverecneho vecera v Chicagu do WEBER GRILU. Pisu velkym, abyste si zapamatovali toto jmeno. Jidlo naprosto unikatni. Uzasne. Takovy flak masa! I pres svou tloustku a rozlohu (ano, tady neni velikost, ale rozloha) me prekvapil jemnosti, vlacnosti, vuni a v neposledni rade i chuti. Proc bylo bramborove pyre tak dobre, jak bylo, se ptam jeste dnes.
Cena tomu odpovidala. Koupil bych si za ten talir jeste jedny Levisky, ale mam zazitek. Mimochodem kolegove zasli do jeste drazsiho steakhousu, kde meli all you can (m)eat za 50$. Jeste dalsi den zarili jako kravy pasouci se na louce u Dukovan... Vecer jsme zakoncili v jazz baru s zivou muzikou. Vystridaly se dve kapely - jedna lepsi, a druha takz dobra, ael uspavala. Taxme sli spat. Jinak jazz a blouse na vas dycha v Chicagu vsude. Moc prijemny.
Cesta do Bostonu bude az zitra.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
ten film se jmenoval Road Trip....neprinesl ho s majonezou, ale slizal z nej cukr, ktery si zakaznik nepral...tolik komentar filmoveho fanouska
cestina opet trpi...jako vhodny darek k vanocum se jevi kniha Pravidla ceskeho pravopisu...blouse na tebe patrne nedychla, ledaze se o tebe otrela slicna senkyrka, ci kraska, kterou jsi na ulici mijel...myslim ale, ze slo spis o tony blues...tolik komentar vecneho rejpala
Omloluvam se, pokud zpusobuji svymi chybami nekomu ujmu. neni to umyslne. poznamky pisu vce mene ve spechu. ponevadz casu moc nemam. prestavam tedz psat. tolik komentar blegera.
no vyborne premdo, babicky budou za tuto prednasku vdecne. na fastfoody pozor. mohl by sis taky krome zazitku privezt nejakou hezkou chorobu:) a co to tady mas za anonymni komentare?? nepises si to sam?;) uzivej statu bratranku uzivej...
Dekujeme za zpravy. Chyby nam nevadi, obsah je srozumitelny. Drz se zdrave stravy na tom nic neusetris. Internet doma jeste neklapl, tak Zuzi nemuze zatim cist. Pa
mama
teda, ja vim, ze je to blog o vznesene vazne hudbe, ale o tom rozlehlem a jemnem steaku se tak dobre cte :))
napis jeste neco! sbihaji se mi sliny!!! chcu taky flakotu pres cely talir! :))
drzim palce a myslim na Te, bratranek petr
Ne, psal to muj drahy bratr. Nemyslel to spatne. Mam si davat vic pozor, kdyz to nejde automaticky. Pri p[sani o jidle se sbihalz sliny i mne...:-) zdravim.:-)
Okomentovat